ROZHOVOR: Eva Čerešňáková exkluzivně pro blog parfums.cz

Martina  |  18. 7. 2016  |  Přidat komentář

rozhovor Eva Čerešňáková

Česká Vicemiss roku 2007 Eva Čerešňáková se už delší dobu tolik nevěnuje modellingu, ale moderuje, píše, dělá charitu. Během našeho rozhovoru jsme si povídali o spoustě zajímavých věcí, třeba o tom, že výhra v České Miss není jen „procházka růžovým sadem“, o moderování v cizích jazycích, o stavbě školy v Bangladeši, o její nové knize a samozřejmě i o kosmetice a parfémech.

Evo, začněme otázkou, která se nabízí: Jaký právě používáte parfém?

Aktuálně používám tři parfémy. Teda ne, že bych si ráno dala naráz všechny tři, ale střídám je podle nálady. Mám J'adore od Diora, Chanel Coco Mademoiselle a používám ještě Kenzo.

Chanel Coco Mademoiselle používám taky.

To je můj nejoblíbenější parfém. Vím, že je hodně rozšířený, ale je to prostě klasika.

Říkala jste, že střídáte vůně podle nálady, měníte je třeba i podle ročního období?

Občas to střídám. Na léto si někdy koupím Escadu, oni mají pěkné letní edice, které mi k létu hodně sedí. Jinak je to opravdu podle nálady. Když mám takovou spíše serióznější, tak si dám ten J'adore a když mám chuť trochu rozkvést, tak zvolím Chanel Coco Mademoiselle.

Ale samozřejmě mimo to zkouším i další vůně, třeba jednu dobu se mi hodně líbil Lanvin Eclat D'Arpege, používala jsem taky Burberry Brit, Nina Ricci. Zkrátka mám tu svoji klasiku, která mi v koupelně nesmí chybět, a pak jednou za čas, když mám slabou chvíli, tak si koupím parfém, kterým doplním tu stálou sbírku.

A podle čeho si ty parfémy, kterými svoji sbírku doplňujete, vybíráte? Dáte na doporučení kamarádek, na reklamu, vzorky,…?

Zřídka mě i něco zaujme v časopise. Když je to krásně popsané a ladí to s mými preferencemi, tak si říkám „to musím vyzkoušet“. Ale spíše vybírám parfémy na cestách. Tím, že hodně cestuju, tak pokaždé, když jsem na letišti, něco nového vyzkouším. Někdy jdu na jistotu a někdy mě třeba zaujme vizuální zpracování, atraktivní reklama. Takhle jsem si třeba koupila Envy od Gucciho.

Máte nějaký svůj parfémový sen, který jste si ještě z nějakého důvodu nesplnila?

Parfémový sen nemám. Spíš se stane, že mě vůně na někom nesmírně zaujme. Tak se klidně dotyčné zeptám, co je to za krásnou vůni, co má na sobě. A pak si řeknu, že to musím vyzkoušet i já sama. Někdy to ale i dlouho trvá, než se k té vůni dostanu.

I když mě teď vlastě napadlo, že takový můj sen, co by se mi moc líbilo, je zkusit namíchat si svůj parfém podle vlastních preferencí. Kdyby ta příležitost jednou přišla, tak zakomponovat tam to, co mám ráda, a to, co cítím, aby to vyjadřovalo mě samotnou.

A jaké ingredience máte ve vůních ráda?

Mám ráda svěžest, květiny a současně tam musí být jedna dominantní vůně, která vyjádří osobitost. A přitom to musí být příjemné a lehké, aby to neobtěžovalo okolí.

A jaké vůně se vám líbí na mužích?

Ono se to těžko specifikuje. Ale vesměs mám ráda, když je ta vůně chytlavá, když vnímáte, že ten muž nádherně voní. Zase ale nesmí být těžká, raději svěží – moře, vánek,…

Dokáže vás muž zaujmout pouze vůní?

Ano, stalo se mi to jednou, že šel naproti mě na ulici nezajímavý a nesympatický muž, ještě zamračený. Ale musela jsem se za ním otočit, protože velmi hezky voněl.

Ale na kafe byste s ním asi nešla, že?

Ne, to fakt ne (smích).

foto do clanku 2

Nechme teď už parfémy a pojďme se bavit chvíli o kosmetice. Máte nějaký kosmetický produkt, který vás v poslední době překvapil a mrzí vás, že jste ho neobjevila už dávno?

Mám, kokosový olej. Objevila jsem ho asi před dvěma lety. Občas se jím celá natřu a dám si i trochu do vlasů. Miluju tu vůni, kůže po něm krásně voní. Na nehty je také super, stejně tak i třeba na paty. Jediné, co je nepraktické, je, že se trošku hůř vstřebává a musí se dávat pozor, abychom něco nezamastili.

Oleje jsou obecně úžasné. I historicky je vidět, že přírodní kosmetika ženám svědčila. Ať už je to Havaj, Polynésie, Fidži a různé další ostrovy, tak dříve tam neměli nic jiného než oleje a ty ženy tam mají nádherné vlasy i pleť.

Vy asi cestujete převážně za prací, jaká zakázka pro vás byla v poslední době hodně zajímavá?

Modelingu se dnes už věnuji spíše výjimečně, věnuji se už mnoho let moderování. Zajímavá akce byla třeba v Itálii, kde jsem se dostala díky znalosti jazyku k moderování festivalu a slavností. A loni jsem anglicky moderovala LG Summit, kde byli lidi z celé Evropy i Asie. Tohle vnímám trochu jako prestiž, že se dostanu k moderování cizojazyčných akcí, i když jsem Češka. 

Vy mluvíte anglicky, německy, italsky a španělsky. Která z těchto zemí je vám nejbližší?

Určitě jih. Španělsko, Itálie. Těžko se mi ale rozhoduje která. Jazykem se mi líbí obě, kulturou jsou odlišné, ale přitom obě úžasné. Ale možná trošičku víc mám radši Itálii.

Je znalost tolika jazyků pro vás konkurenční výhoda? Podle mě tolik „cizojazyčných“ moderátorů v Česku určitě není…

Máte pravdu, není. Vím, že na angličtinu je hodně dobrý Libor Bouček. Teď mě poptávali na moderování konference v angličtině a já jsem nemohla, tak se mě ptali, koho bych doporučila a já jsem byla schopná vytipovat jen jednoho člověka. Protože chtěli ženu, ještě s perfektní angličtinou. Takže ty jazyky mají svoji hodnotu, i když lidi mají samozřejmě předsudky typu „další, co se hrne do moderování, další Misska s mikrofonem“. Ať dělám cokoliv, snažím se to dělat dobře a současně se snažím se odlišit. A jak jsem hledala to odlišení, tak jsem zjistila, že to pro mě může být při moderování ta znalost cizích jazyků.

Když jsme u Miss, jak změnila Miss vaši kariéru? Ať už jde o modeling, moderování, psaní,… byla svým způsobem odrazovým můstkem, nebo myslíte, že byste se k tomu, co teď děláte, časem dopracovala, i kdybyste na té Miss nebyla?

Já si myslím, že ano, ale že by ta cesta byla delší. Přece jenom když člověk dostane to svoje jméno do povědomí, tak je to trochu jednodušší. Titul mi pootevřel dveře, ale nic mi nespadlo do klína. To popisuji i ve svojí knížce (pozn. MISS, sny vs. realita) – byla jsem řadová modelka a měla jsem představu, stejně jako spousta dalších holek, že když se zúčastním soutěže krásy a podařilo by se i uspět, tak bych ze dne na den měla hodně zajímavé a lépe placené práce. V tom jsem se trochu mýlila.

Ten titul v soutěži Miss člověk sice získá, ale ta práce, budování jména i kontaktů ho stejně čeká. Není to ze dne na den – jste Miss a teď šup šup šup, tady máte milion přehlídek, focení a kampaní. Stejně si musíte odchodit to množství akcí, musíte pracovat na svém PR, aby bylo pozitivní, musíte se naučit vystupovat, komunikovat. A ta práce, která vede k tomu, že se dostanete do povědomí a lidi už vás nějak vnímají, nejen den po finále, je dlouhá. Ten titul mi pomohl, otevřel dveře, ale stejně musíme pracovat a krůček za krůčkem se vypracovat k tomu, co chceme. Ale to platí nejen u mně, ale i u vás, u ostatních lidí i u všech profesí.

foto do clanku 1

Když jste mluvila třeba o tom pozitivním PR, vystupování, komunikaci – pomáhá někdo těm čerstvým Miss, nebo je to na nich samotných?

Je to na nich samotných. Osobně nikdy nelituju toho, že jsem do Miss šla a vždycky bych i přes to všechno do toho šla znovu. Ale bylo pro mě zklamáním to, že jsem si myslela, že když by se třeba podařilo získat titul,  tak budu mít kolem sebe tým lidí, který mi se vším pomůže, naučí mě vystupovat a mnoho dalších věcí a současně mi zajistí práci a poradí kdykoliv bude třeba. Ve skutečnosti se dostanete do divoké a hodně rychle tekoucí řeky a učíte se plavat.

To všechno, čím jste po soutěži Miss prošla, byla motivace pro napsání vaší knihy o cestě za snem? 

Nesmírně mě baví psát a byť by mě před lety nenapadlo, že budu mít něco společného s  titulem „spisovatelka“, ta kniha vznikla přirozeně. Píšu články i poznámky, občas jen tak sama pro sebe, zápisky z cest, různé úvahy, svoje sebereflexe, terapie. Takže mám doma už hodně napsaného.

Co bylo ale tím konkrétním podnětem vzniku této knihy?

Já jsem před touto knížkou rozepsala už dvě jiné a pak jsem se nějak zasekla na mrtvém bodě. A tohle přišlo jako nápad z toho důvodu, že se pořád potkávám s lidmi, kteří říkají „ty jsi vyhrála Miss a tobě všechno spadlo do klína, vy jste dostaly bydlení, auto a potom jste jely tam a tam“. Všichni to viděli tak, jakože nám všechno spadlo do klína. Přitom já a spousta ostatních holek jsme si prošly obdobím, kdy jsme dostávaly pomyslné facky zprava zleva, „učily se plavat“, brečely v noci do polštáře, neměly jsme peníze a tím autem nemohly jezdit, nebylo na benzin. Musíte vypadat reprezentativně a nemáte z čeho si to oblečení na pět společenských akcí týdně koupit. Takže jsme prošly hodně náročným obdobím. Byt i auto jsme za rok vrátily, přišly nové Miss. A jste zase na startovací čáře. A to, kde jsem dneska, jsem si průběžně vydřela a vydřela si to každá jedna z těch holek.

A čím víc se mě na to lidi ptali, tak jsem si uvědomovala, jak je to zkreslené. Jak ta soutěž má svoji přidanou hodnotu, je to skvělá zkušenost, ale není to úplně tak, jak to lidi vnímají. Proto jsem si řekla „já to asi napíšu, to by mohlo být zajímavé téma“.

Takže asi to, co lidi vidí, je ta špička ledovce a vy v té knize jdete i pod vodu…

Přesně. Chtěla jsem ukázat, že ta mince má dvě strany. Snažila jsem se tam dát i nadhled a životní filozofii, rady do života a zkušenosti, které jsem zažila.

Zároveň jste říkala, že chcete, aby ta knížka lidi motivovala, aby i když jim něco nevyjde, se nenechali odradit a šli si za tím, co chtějí. Máte vy nějaký takový výrazný neúspěch za sebou?

Ta knížka je motivační, o cestě za snem, a sny má přece každý. Je nesmírně důležité být trpělivý a svých snů se nevzdávat, jít za nimi. V tomto kontextu je to třeba právě ta Miss. Popisuji tam celý svůj příběh, kdy jsem první soutěž krásy někdy ve 13ti letech vyhrála, pak na další už jsem se neumístila. Takže ten kontrast, kdy zažijete úspěch a najednou zažijete neúspěch. Z neúspěchu jsem si vyvodila, že jsem tlustá, takže jsem přestala jíst, přišla anorexie. A člověk zažívá nahoru a dolů. To vlastně zažívá každý z nás celý život a  je jedno, co děláte.

Potom jsem si vyzkoušela další soutěže jako třeba Královna squashe, Miss Beerfest a pořád jsem vnímala Miss České republiky jako tu hlavní metu.

A jak to teda pokračovala až na tu vysněnou Miss ČR?

V roce 2004 jsem jela na casting, kterým jsem prošla bez povšimnutí. Přijela jsem do Prahy a po minutě před porotou jsem jela domů. To byl první neúspěch, kdy jsem si mohla říct „nemám na to“ a zabalit to.

Rok na to vznikla Česká Miss, tam jsem se dostala až do semifinále. Ještě s Renatou Langmannovou. Ale z toho semifinále jsem se já ani ona do finále nedostaly. To bylo takové to zklamání, kdy se dostanete pod vrchol, ale ne na vrchol. Tehdy jsem to nevnímala, jakože chci vyhrát Miss, ale dostat se do toho finále, zkusit to, zažít to.

Ale stejně jste později vyhrály – Renata Miss a vy o rok později titul první vicemiss…

Ano. Další rok jsem se nepřihlásila, ale Renata ano a vyhrála a to mě tak nějak nakoplo, zkusila jsem to další rok a byla druhá. A lidi, kteří mě neznají, tak si řeknou „ona se přihlásila, měla hodně štěstí a skončila druhá“. A přitom k tomu vedla dlouhá cesta plná neúspěchů, kdy jsem musela překonat sama sebe.

Jak si vysvětlujete to, že vás nejdřív pošlou domů a najednou o rok nebo dva později se umístíte?

Za prvé věřím tomu, že všechno v životě přichází ve správný čas. Kdybych se dostala v roce 2005 do finále, tak bych na to asi nebyla úplně připravená – nebyla jsem tak vyzrálá, nežila jsem v Praze, měla jsem před maturitou a neměla ještě mnoho zkušeností.  Takže si myslím, že bych ve finále v roce 2005 ani neměla šanci uspět.

V roce 2007 jsem hodně zhubla, zapracovala sama na sobě, žila jsem už druhým rokem v Praze, měla jsem zkušenosti, věřila si a to mohla cítit i porota, že jsem za ty dva roky vyzrála. Porota z vás vycítí i to, jestli si věříte nebo ne, a s tím souvisí i to, jak moc jste přirozená. Ale určitě to sebevědomí nesmí být přehnané.

foto do clanku 3

Takže přes všechny neúspěchy jsme se nakonec dostaly k tomu úspěchu. Co ještě dalšího, kromě Miss, považujete za svůj úspěch.

Velikou radost mám, že se mi podařilo napsat a vydat tu knihu o Miss. Trvalo to dlouho, byl to běh na dlouhou trať, ale ta kniha je na světě a hlavně mi lidé píšou, jak je oslovila, motivovala a dodala odvahu. To vážně potěší. Za nemalý úspěch považuji dokončení střední a vysoké školy, byť na výšce byl modeling i titul vicemiss celkem handicap. Potom třeba to, že jsme si mohla vzít ve 22 letech hypotéku. To beru jako takové ty rozhodnutí relativně úspěšné, kdy člověk má odvahu se do něčeho pustit a ne vždy to musí vyjít. Jsem ale optimistka a věřím v pozitivní výsledky.

Podle mě jste zapomněla ještě na jeden úspěch a to je váš charitativní projekt 4U2. Jak to vzniklo?

To vzniklo po Miss, kdy jsem si uvědomila, že nechci od života jenom brát, ale chci i dávat. Vždy ale stojíte před otázkou, co dávat a komu. Nejdřív jsem chtěla své dobročinné aktivity směřovat na podporu dětských domovů tady u nás v Česku, ale pak jsem zjistila, že děti u nás mají hodně sponzorů, hodně hraček, v zimě jezdí na hory, v létě k moři. Že strádají citově a emocionálně, ale materiálně ne.

Pak jsem se setkala s Misijními díly, což je celosvětová organizace, která podporuje v zemích třetího světa vzdělání, výživu i základní zdravotní potřeby chudých dětí. Bavila jsem se tehdy s jejich ředitelem, který se vrátil zrovna z Bangladéše, ti mi dali kontakt a na základě toho jsem se tam na vlastní náklady vypravila. A pocitově to byla jedna z nejkrásnějších dovolených, protože tam bylo úžasné, jak se tamní lidi radují z reálných životních hodnot – z toho, že se najedli, že si děti hrají, že svítí sluníčko, že jsou zdraví.

A na základě této cesty jste se rozhodla pomoct přímo tam a postavit školu?

Ano, v Bangladéši totiž postavíte školu asi za 550 000 korun. A když si vezmete, že každý rok můžete třeba stovce dětí dopřát vzdělání, aby nepracovaly na poli a mohly dělat něco víc, tak to je super pocit. Takže takhle to celé vzniklo.

Myslela jsem si ale, že díky tomu, že znám spoustu vlivných a zajímavých lidí, bude shánění peněz jednodušší. To jsem hodně narazila. Nicméně soustavně několik let jsem pořádala benefiční večery, díky kterým se každý rok peníze na podporu vzdělání a výživy dětí v Bangladéši posílaly. Za poslední dva roky, díky rostoucí ochotě sponzorů, jsem vybrala potřebnou částku na stavbu školy a tento rok v srpnu se tam po 7 letech vrátím, na její otevření. Jsem vděčná všem lidem, kteří na tom participovali a díky kterým se tam ta škola postavila.

20 % SLEVA na knihu MISS, sny vs. realita

Zaujala Vás kniha Evy Čerešňákové? Tak si ji kupte přímo na jejích stránkách. Nyní se slevou 20 %. Stačí do objednávky napsat heslo „BLOG notino.cz“ a sleva vám bude automaticky odečtena. 

 

Komentáře

V diskuzi je 0 příspěvků

Okomentujte článek
Jméno: Váš email (nebude zveřejněn):
Komentář:
Jméno: Váš email (nebude zveřejněn):
Komentář:

Podobné příspěvky

ROZHOVOR: Co nám prozradila herečka Veronika Freimanová?

ROZHOVOR: Co nám prozradila herečka Veronika Freimanová?

Herečku Veroniku Freimanovou určitě znáte. Z filmu Sněženky a machři, ze seriálu Vyprávěj a někteří možná i z divadla. Kromě toho, že je to výborná ...

Celý příspěvek

ROZHOVOR: Martin Dejdar pro parfums.cz nejen o svém parfému

ROZHOVOR: Martin Dejdar pro parfums.cz nejen o svém parfému

Herec Martin Dejdar před nedávnem uvedl na trh svůj parfém DayDee, který seženete exkluzivně u nás na notino.cz. A tak se doslova nabízelo udělat ...

Celý příspěvek